Intuitivní rodičovství

Výraz intuitivní rodičovství znamená, že rodič nebo pečovatel přizpůsobuje svoje chování dítěti zcela spontánně, přirozeně tak, jak v danou chvíli cítí, tj. intuitivně. Cílem tohoto přizpůsobení je, aby dítěti bylo chování srozumitelné, a aby přilákalo a udrželo jeho pozornost. Intuitivní chování nastupuje rychleji (dříve) než chování vědomé a promyšlené. Není závislé na věku, pohlaví ani na kulturním původu.

Cílem a smyslem VTI v této sféře je to, aby se přirozené a spontánní – tj.intuitivní chování a reakce rodiče více dostávaly pod jeho vědomou kontrolu a záměr. To přirozeně nevylučuje možnost, že se takto kontrolované a uvědomělé chování a jednání rodiče postupem času rozvine do podoby samozřejmých pozitivních návyků.

Dlouhodobé studie potvrdily, že schopnosti dítěte se zlepšují s rozvojem jeho zrání a také hromaděním zkušeností. Výsledkům výzkumů přispěla i analýza videozáznamů chování dítěte a rodičů. Pomohla odhalit chování rodičů, které podporuje sledované schopnosti dítěte a jeho potřebu se učit. Bylo např. potvrzeno, že většina matek ihned po porodu má zcela nevědomě a spontánně (tj.intuitivně) přirozenou snahu zachytit pohled dítěte, jakmile otevře oči, a tím jeho vysílaný signál posilovat (novorozenec se pak snaží oči otevírat, udržet je otevřené a vyhledávat zrakový kontakt).

Dále z analýzy videozáznamů vyplynulo například to, že rodič přirozeně (intuitivně) ví:

• jak využívat úseky klidného nebo aktivního bdění novorozence, kdy dítě projevuje zájem, pozornost, chuť napodobovat a poznávat neznámé prvky
• jak dítě stimulovat
• jak přilákat a udržet jeho pozornost
• jak zjednodušit a přizpůsobit své chování (např.řeč a mimiku obličeje), aby bylo kojenci známé, předvídatelné a dobře srozumitelné
• jak usměrňovat chování dítěte výškou, hlasitostí, tempem a rytmem hlasového projevu a intenzitou dotyků
• jak využívat zpětné vazby, kterou kojenec poskytuje

Rodiče intuitivně nastavují tzv. “biologické zrcadlo“ nebo dělají „biologickou ozvěnu“ jako reakci na mimické a hlasové signály kojence (např. miminko se usměje, rodič úsměv opětuje). Díky tomu, že i novorozenci dokáží napodobit pohyby úst, hlasové projevy i mimické výrazy, mohou tak od raného věku začít hrát s dospělým interakční hry. Děti si v důsledku těchto her více uvědomují sami sebe a odhalují tak souvislost mezi svým chováním a chováním rodičů, a právě to podporuje vytváření vzájemné emoční vazby. Schopnost rodičů reagovat na chování dítěte podle jeho momentálního stavu a jeho zájmu, dává dítěti pocit uspokojení, jistoty a bezpečí. Pozitivní zpětné signály, které dítě vysílá, podporují u rodičů pocit úspěšnosti, sebedůvěry a vlastní kompetence. Ne všechny zpětné signály dítěte jsou však pozitivní. V případě, že dítě např. nadměrně pláče, rodič se cítí bezmocný, nekompetentní a někdy se dokonce může stát, že se nedokáže ubránit averzi vůči vlastnímu dítěti (i když je dokázáno, že tento stav je přechodný). A to se pohybujeme v rovině, kdy rodič dokáže signály dítěte zaznamenat a rozlišit na pozitivní a negativní. Rodičovská intuice však mnohdy nestačí k tomu, aby rodič některé nenápadné signály vůbec zaznamenal, natožpak rozlišil.

Jasně jsme popsali moment, kdy tzv. intuitivní rodičovství začíná selhávat nebo si s ním rodiče či jiné dítěti blízké osoby prostě „nevystačí“. Vzniká zjevný požadavek na to, aby se kompetence, schopnosti a dovednosti kontaktu a spolupráce s dítětem rozvíjely, prohlubovaly a případně nacvičovaly. Aby se nespoléhalo pouze na individuální intuici rodiče.

Kromě našeho příkladu nadměrného pláče může kvalitu intuitivního rodičovství ohrozit řada dalších faktorů, jako jsou např.:

• stresové prostředí, ve kterém nemají rodiče dostatek času na spánek a odpočinek
• přehnaný tlak společnosti být perfektním rodičem
• předčasný porod, kdy dítě je umístěno na dlouhou dobu do inkubátoru a je tak izolováno od matky
• dlouhé oddělení od dítěte v důsledku dlouhodobé hospitalizace matky
• pozdní adopce, čím déle je dítě v ústavu, tím složitější je následný proces vytváření vzájemných emočních vazeb
• postižení dítěte, v některých případech jsou signály, které dítě vysílá slabé, těžko postřehnutelné a srozumitelné.

Je velmi důležité, aby si byl rodič vědom toho:

• na jakém vývojovém stupni jeho dítě je, a že každý stupeň má své zvláštnosti. Pokud si toho rodič vědom není, může se stát, že bude dítě buď zatěžovat příliš vysokými požadavky nebo naopak nebude využívat možnosti pro akceleraci jeho vývoje (jeho snaha a aktivity nebudou pro dítě atraktivní). Doporučuje se proto vycházet z momentálních potřeb dítěte a nechat se jimi vést.
• jaké jsou individuální zvláštnosti jeho dítěte. Ty je pak v péči o rozvoj dítěte respektovat.

Ukazuje se, že metoda VTI je ve sféře přechodu od intuitivního rodičovství k rodičovství uvědomělému a návazně přirozeně kompetentnímu velmi přínosná. Právě s její pomocí dokáže rodič rychleji navázat a udržovat efektivní a produktivní kontakt s dítětem. Pomocí metody VTI se rodič naučí dítě sledovat, rychleji porozumí iniciativám, které dítě vysílá, a naučí se je pozitivně přijímat a dále rozvíjet. To je pro efektivní zvládnutí dovedností znakování s miminky významný předpoklad.

Doporučená literatura:
J.Dittrichová, M.Papoušek, K.Paul a kol.: Chování dítěte raného věku a rodičovská péče. Grada Publishing a.s., 2004.
D.Sobotková,J. Dittrichová: Hra ve vývoji dětí v prvním roce života. Grada Publishing a.s., 2006

Sdílet na Facebooku