Témata • Příběhy ze života

Zápis druhý - Tonce je 7 měsíců

Od prvního zápisu uplynuly tři týdny. Pro dospělého je takový časový úsek poměrně krátkou dobou. V životě mimina jsou tři týdny časem, během kterého se posune ve vývoji. A co se stalo během uplynulých tří týdnů u nás?

Celé tři týdny se Tonka snaží zdokonalit svůj pohyb. Úspěšně má nakročeno k lezení. Ještě nepřišla na to, že se musí opřít současně o ruku i o nohu a zbytek těla nadlehčit. Takže zůstává jen u pokusů (které jsou čím dál častější) a na místo, na které se chce dostat, se stále přemisťuje kutálením. Podobné je to i s pokusy o kleknutí. Kolena pod sebe Tonina krčí už mnoho týdnů, na ručkách se také umně vzpírá, ale provést to současně se jí nedaří. Vlastně několikrát jsem ji přistihla jak si klekla. To ale měla chodidla zapřená o nějakou překážku a během několika málo vteřin se jí buď nožky „rozjely“, anebo jí ujely ruce (v tomto případě byl konec cvičení doprovázen mocným řevem). Takže Tonka v tréninku pokračuje a já se děsím (v dobrém samozřejmě) toho, že brzy dosáhne výš než teď. A co teprve až zjistí, že se po kolenou dá i pohybovat!

Zvýšil se Tončin zájem o knihy. Leporela už pro ni neznamenají jen chutný papírový příkrm. Líbí se jí, když mi pololeží na klíně, může otáčet stránky a já jí vyprávím, co je na obrázcích.

Dorotka se s Tonkou začala dělit o hračky. Tonka většinu hraček podědila po Dorotě, ale v poslední době jsme jí pár nových kousků pořídili. Nové hračky samozřejmě zajímají i naši tříletou rozumbradu. Dorota velmi rychle pochopila, že Tonky hračky si půjčit může, ale musí jí také půjčovat hračky svoje. Něco za něco. A ty Tončiny nové hračky jsou tak barevné, leckdy blikavé a někdy dokonce i vydávají zvuky, takže Dorota se o ty své s radostí dělí. Teď je to samozřejmě o tom, že Dorota Tonce půjčí to, co jí půjčit chce. Boj (a řev!) nastane až Tonka natrénuje lokomoci (pohyb), zvedne bříško z koberce a půjčí si od Dorotky to, co bude chtít, sama! No doufám, že od těchto okamžiků nás ještě několik týdnů dělí : ))

Znakování a starší sourozenec

S Dorotkou jsme v době, kdy ještě neuměla mluvit, znakovali o sto šest. Všechny znaky nahradila slovy do dvou let. Všechny až na jeden : ). Stále ho používá, ale samozřejmě už jím sama podporuje mluvené slovo. Tím znakem jsou KRÁSNÉ SNY (ruka s nataženými prsty, dlaň směřuje k osobě, které krásné sny přejete, prsty kmitají), které přeje všem kolem před usnutím. Kromě tohoto znaku Dorotka od dvou let ostatní nepoužívala. Ale s tím, jak se přibližoval příchod Tonky do naší rodiny, začala se Dorota těšit na to, že bude Toninu znaky učit. Těšila se na to, že to bude právě ona, kdo si bude s miminkem povídat.

A jak je to teď? Protože má Dorotka se znakováním zkušenost, její mozek si to pamatuje. Když viděla, jaké znaky Tonce nabízíme, okamžitě se ke znakování přidala. A nejen to. Sama za mnou chodí a ptá se mě, jak se to či ono ukáže – a hned znak nabízí sestře. Anebo si znaky pro Toninu sama vymýšlí. Tonka Dorotu miluje. Je neuvěřitelné jak ohromný obdiv zrcadlí Tončiny oči kdykoliv se Dorota mihne kolem ní. A co teprve když na ni Dorotka začne znakovat. Tonina je blahem bez sebe. Takže moje péče o dvě děti se sice podepisuje na tom, že nejsem při nabízení znaků tak důsledná jak bych chtěla být (občas – no někdy častěji než občas – zapomenu mluvené slovo konkrétním znakem podpořit; znáte to sami, myslím na devět věcí najednou a ještě k tomu jednou rukou míchám polévku a druhou rukou dávám Dorotě sponky do vlasů). Na druhou stranu mou nedůslednost kompenzuje ta tříletá treperenda, která se Tonce věnuje a znaky jí sama s radostí nabízí. V součtu tak dcerka dostane stejnou „znakovací dávku“ jako kdybych na ni celý den znakovala důsledně pouze já. A znaky od Dorotky navíc dostává v zábavnějším provedení :))).

Znakování a táta

Když jsme začínali znakovat s Dorotkou, manželovi se celá akce jevila jako dobrý nápad. Skutečně se ke znakování ale připojil ve chvíli, kdy viděl, že to funguje. S Toničkou je to jiné. Pozitivní zkušenost se starší dcerou napomohla tomu, že se manžel do znakování pustil současně se mnou a s Dorotkou. Předem totiž ví, že to fungovat bude, a stejně jako já se nemůže dočkat chvíle, až Tonička „spustí“. Takže některá místa našeho bytu v současné době zdobí papírky se slovy JÍDLO, MLÉKO, KOUPAT SE a podobně, aby pracovně vytížený otec (a trochu roztržitá matka) nemusel stále myslet na to, kteréže znaky má dcerce aktuálně nabízet. Manžel mne překvapuje i tím, že občas Tonině nabídne znak „mimo program“ a Tonka na něj reaguje přesně tak jak mimina reagují na táty, se kterými netráví celý den jako s mámou. Takže se směje na celé kolo, výská a užívá si společný čas strávený s tátou. Před několika dny manžel nabídl Tonce znak SPÁT (dlaň jedné ruky položit na tvář, jako kdybyste si položili hlavu na polštář) a naše maličká se mohla uchechtat.

Kterým znakům už Tonka rozumí

Znaky Tonině jednoznačně zpřehledňují situace, se kterými se v průběhu dne setkává. Dělají je pro ni přehlednější a srozumitelnější.

  • KOUPAT SE: Na tento znak Tonička reaguje nejbouřlivěji. Výská, mává rukama a kope nožkama. Tato radostná reakce byla pro Dorotku tak poutavá, že Tonce znak nabízela často jenom proto, aby viděla, jak velkou má z jejího znakování malá sestřička radost. No a Tonina se v očekávání koupacích radovánek radovala znovu a znovu. Musela jsem Dorotě vysvětlit, že takhle Toničku mást nemůže.
  • MLÉKO: Je skutečně rozdíl, když nabídnu Tonce kojení se znakem MLÉKO nebo bez něj. Pokud slovo podpořím znakem, Tonka se začne celá tetelit, často i radostně výská. Na slovo bez podpory znaku reaguje o poznání chladněji. Stalo se, že Dorotka namísto JÍDLO ukázala minulý týden Tonině před obědem znak MLÉKO. Myslíte si, že se mi podařilo jindy bezproblémovému strávníkovi vložit do úst lžičku s příkrmem? Ani náhodou! Očekávala MLÉKO, očekávala ho okamžitě, takže nehodlala vydržet s kojením až po zelenině. Musela jsem ji nakojit a teprve potom si pochutnala na květáku.
  • SVĚTLO: Stačilo pár chvil u vypínače v chodbě : ). Kdykoliv Toničku teď nesu kolem vypínače, natahuje k němu svou ruku. Zatím si znak SVĚTLO spojuje spíš s vypínačem. Uvědomuji si, že jsem se při použití znaku SVĚTLO zatím příliš soustředila na to, aby mohla Tonka sama ovládat vypínač (když ono ji to tak baví!!!). Proto musím znak začít používat i v souvislosti s jinými světly v našem bytě bez toho, abych s Toničkou stála v blízkosti vypínače.
  • LECHTAT: Představte si následující situaci: miminko leží u vás na zemi nebo na posteli, naváže s vámi zrakový kontakt, vy na něj promluvíte, mimčo se usměje, vy dítě polechtáte, potomek se začne nahlas smát . Tak nějak to u nás začínalo : ). Po několika dnech jsem před lechtáním Toničky začala používat znak LECHTAT (ruka s roztaženými prsty, dlaň směřuje k dítěti, prsty se opakovaně jakoby zatínají – jako když mimino lechtáte). Nyní se Tonička začíná smát už když znak vidí a celé její tělíčko se napíná v očekávání lechtacího úderu.

Co už Tonička umí sama znakovat

  • Tonička začala sama iniciovat hru „BU BU KUK!“, kterou jsem jí před pár týdny začala nabízet. Při kutálení se po obýváku často potká některou z látkových plen, které máme (kvůli Tončinu častému ublinkávání) strategicky rozmístěné po celém bytě. V leže na zádech si dá plenku na obličej (BU BU) a po chvíli ji z obličeje strhne (KUK!). Když si Tončiny výzvy ke hře všimnu a začnu ji komentovat (BU BU KUK!), Tonina se rozesměje a hru opakuje dokud ji nepřestane bavit.
  • PÁ-PÁ: Tonička nás překvapila tím, že začala mávat PÁ PÁ. Poprvé zamávala babičce, když od nás odcházela domů. Od té doby znak občas použije. Zatím ne pokaždé, když k tomu má příležitost, ale četnost se zvyšuje. To, že znak začala Tonina sama používat, nás motivuje k tomu, že ho i my používáme častěji. A to zase motivuje Tonku k tomu, aby i ona mávala ručkou častěji.

Znaky, které Toničce budeme v následujících dnech nabízet

  • Pokračujeme v nabízení znaků: MLÉKO, JÍDLO, KOUPAT SE, SVĚTLO, PÁ-PÁ, HOTOVO, LECHTAT. Dokud tyto znaky nebude Tonička sama aktivně používat, budeme jí je my nabízet. V dalších zápisech se jistě dočtete, jak osvojování těchto (i dalších) znaků Toničkou pokračuje. Tak se těšte! : )
  • ZAJÍC: Před několika dny mě Tonička překvapila nově nabytou dovedností. Umí nakrčit nos. Když nos nakrčí, tak u toho nosem funí. Vzpomínám si, že stejně mne v tomto věku překvapila i Dorota. Nakrčení nosu a funění jsme později používali jako znak pro ZAJÍCE. Obrázkových knížek, ve kterých se to hemží zajíci, máme v poličkách dost. Leporela Tonku aktuálně velmi zajímají. Začnu tedy Tonce nabízet znak ZAJÍC.
  • SPÁT (dlaň jedné ruky položit na tvář, jako kdybyste si položili hlavu na polštář): Jsem přesvědčena o tom, že Toničku ve chvílích únavy znak SPÁT uklidní, protože bude vědět, že jí rozumím (mluvené slovo podpořím znakem, komentuji tak situaci). A bude tak snadno rozumět tomu, že ji v nejbližší chvíli čeká chystání do postele.
  • VELIKÁ (vzpažené ruce): Tonička se rychle naučila hry BERANY BERANY DUC a BU BU KUK! Je tedy na čase, abychom začali hrát další. Tentokrát to bude JAK JSI VELIKÁ?
  • HODINY (ukazováček představuje ručičku hodin, směřuje nahoru a kmitá ze strany na stranu: Tonince se moc líbí moje náramkové hodiny. Pokud je mám na ruce při přebalování, nezapomene se po nich natahovat. Tento znak měla velmi ráda i Dorotka, proto ho začneme Tonince také nabízet.

Znaky, které Toničce dál nabízet nebudu

  • DUDLÍK : Začala jsem Tonce nabízet znak DUDLÍK (ukazováček se dotkne úst), ale pravděpodobně ho nabízet přestanu. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych byla ráda, kdyby měla Tonina dudlík jenom na spaní. Tím přijde o příležitost znak po většinu bdělého stavu aktivně používat a není tedy důvod pro to, abych jí znak nabízela. Tak jsem to tedy naplánovala já, otázka je, jak se na to bude dívat Tonka : ). Pokud nechcete, aby dítko nějaký znak používalo, tak mu ho nenabízejte.

Vstupujeme do osmého měsíce života s naší Toničkou. Jsem zvědavá, co nám přinese. Pokud jste zvědaví i vy, počkejte si na zápis třetí.



Sdílet na Facebooku

Valid XHTML 1.0 Strict